NA KOLOBĚŽCE KOLEM MĚLNÍKA

Silná posádka ve složení Láďa Bartůněk (Koloběžky Brandýs), Kristýnka K. ( koloběžkářka se zlomeným kotníkem, tak sedlala bicykl) a já jsme vyrazili autem z Prahy a čekali na místního Hulka v Chloumku. Kdo nás budete chtít následovat a pojedete do Mělníka vlakem, tak to je ten kopec nad Mělníkem. Hulčíka kopeček (cca 2km) pěkně zahřál a hned zvolil celkem ostré tempo. Na mou nekondici ostré, které málem zakončil po krásném sjezdu ve Lhotce. Dlouho mě přesvědčoval, že měl před autem, které ho minulo jen o chlup, přednost. Dle mé znalosti dopravního značení přednost neměl. Ale znáte to - domorodci! Po třiceti letech jich změní značení, ale oni jezdí stále postaru.

Následovala cesta krásným Kokořínském údolím, kde i při teplém počasí je příjemný chládek. Láďa trénující na akci Na kole dětem a Hulk vždy silný se jali držet své tempo na závodních koloběžkách Kickbike Race MAX 28, pak Kristýnka na kole a pak já na svém cestovním stroji Race MAX 20, "Kluci, jeďte si svý tempo a čekejte někde na křižovatce. Takhle byste mě hned utavili a sami byste si to neužili.", volal jsem na ně...naštěstí poslechli.

V Kokořínské dole jsme pokračovali dále údolí až ku hradu Housce. K němu vede kopec, který jsme s Hulčíkem již před dvěma lety chtěli zdolat, ale vykoníčkoval ho tehdy pouze nesmrtelný Miloš Dvořák. Letos jsme na něj byli čtyři. Nějak jsem časem zapomněl, o co se jedná a poměrně brzy jsem ze stupátka slezl a šel po svých. Hulčík se za hlasitého řevu zastavil asi o sto metrů výše a Láďa? Ten to vyjel. Není to prostě kopec pro tlusťochy :-).

Hrad Houska je poměrně tajemný hrad - nikdo neví, proč byl vlastně postaven a proč stojí tam, kde stojí. Po krátkém posezení na nádvoří a návštěvě místního pekla a lehkého občerstvení jsme se vydali na cestu zpět stejnou cestou až do Kokořínského dolu. Proč právě tam? Střeží ho totiž majestátní hrad Kokořín s krásnou vyhlídkovou věží. My tu však nejsme kvůli památkám, ale kvůli vrchařské prémii.

Již dlouhá léta soutěžím s kopci. Když kopec vyjedu, vyhrál jsem. Když během výjezdu z koloběžky slezu, třeba jen na několik kroků či vteřin, vyhrál kopec. Všem v naší skupině toto pravidlo připomenu a jdeme na to. Dvojice Láďa-Hulk pomalu ale jistě se vzdalují, pak Kristýnka na kole a funící já. Po průjezdu skalním tunelem je přece rovinka, pamatuju si. Pamatuji si špatně, ale předjíždím naši cyklistku. Nefuním, hekám. Tím lekám kolemjdoucí hraduchtivé turisty. Míjím dvě vyhlídky a už jsem mezi poli a na vrcholu kopce - Láďa v předklonu nad řídítky, Hulk na své poměry tichý mě plácá po zádech....sjíždíme kousek zpátky k vyhlídce, kde vše zaznamenáváme.

Je již po 13h a my stále ještě, krom nějakých proteinových tyčinek a AC SALTů, nic nejedli. Houpavou cestou se dostáváme do Vysoké a do zdejší oblíbené kavárny po pravé straně, naproti kostelu. Dezert, v mém případě, klobása, v Hulkově případě a kávička. Následuje několik houpavých úseků a jsme zase v Chloumku. Vše skládáme do auta a jedeme dolů ku Mělníku a děláme ochranu Hulčíkovi, který nám ukazuje své sjezdařské schopnosti a opět porušuje pravidla silničního provozu - za rychlost ve městě.

Rozloučení a my jedem na Prahu. Pokud se vydáte v našich šlépějích, určitě nevynechejte návštěvu i Mělníka - centra, vyhlídky na soutok Labe s Vltavou. Tento výlet můžete považovat za půldenní jako my, nebo si ho více užít a nespěchat - prohlídnout si hrady a samotný Mělník. Pak jsem Vám dal tip na skvělý rodinný či přátelský celodeňáček.