Eurocup Lyon - dvě zlata pro nás a vrchol emancipace

1. kolo Evropské koloběžkové ligy 2011 přineslo dvě vítězství našemu týmu a taktéž historický okamžik v dějinách koloběhu. Byl to opravdu podařený víkend ve francouzském Lyonu...

Do Lyonu vede cesta dlouhá, a tak jsem se vydal na pouť již v pátek s příslušníky Kadlecovic rodiny z PSP KK Plzeň, za což jim patří dík.

Lehkých jedenáct hodin v autě povzbudí každého cestovatele, ovšem pokud na konci cesty čeká slunce a 25 stupňů, je se na co těšit. V již postaveném base campu prvního dílu evropské koloběžkové ligy jsme zastihli poslední sluneční paprsky dne a spoustu mezinárodních přátel, jakož i zbytek ULTIMY, tedy pány Larse, Hanse a Hubinga.

Hodokvas u jezera skončil odpočinkem na katamaránu, avšak slunečné sobotní ráno se proměnilo brzy v deštivé odpoledne. V lijáku odpolední se tak cirka padesátičlenné startovní pole postavilo na start maratonu na 42km.

Protože v poli nebyl nikdo, kdo by chtěl uhánět lyonskou rovinou na vlastní pěst, odjelo se v podstatě celých 42km v poklidném tempu průměrem cca 25-26km. Peloton byl tedy neustále ve při (rozuměj pře, nikoliv vepř) o to, kdo bude tahat tempo. Toho využila drobná dívenka z katolického Woudenbergu v Holandsku, Rosanne Reijne, která byla na trať vpuštěna minutu po mužském poli. Již ve druhém kole však naší laxně jedoucí osmičlennou skupinu dojela a pacemakerování se ujala sama. V balíku s námi dojela až do konce a překročila tak sportovní tabu, tedy že ženy by neměly muže většinou porážet. Inu svět se mění a emancipace nezná mezí.

S Rosanne v balíku jsme tedy spěli k závěrečnému finiši, který se, a to též nebývá zvykem, odehrál na poslední pětistovce v počtu osmi mužů a jedna žena. Forma byla, takže Jaspera Stringu jsem udolal, a jen tak tak, že ho neudolal i Marek Kadlec, který bral nakonec třetí flek.

Po závodě jsme všichni ždímali ponožky a dresy a jali jsme se odpočívat ve společenské místnosti místního veslařského klubu, která byla plná vynikajícího vína, takže o zábavu bylo postaráno. Vodu čeřil jindy mlčenlivý Hubing, vyprávěje historky z dějin mezinárodního koloběhu, o něž se s vámi někdy v budoucnu podělím.

Neděle vyšla slunečně a ve stejném gardu. 10 placatých kilometrů mi hrálo opět do karet, a protože nikdo nechtěl jet, pole opět nikam nespěchalo. Průměr jsme vytočili sice na 27,2km/h, ale místy se jelo opravdu krokem, takže občas byl čas si v jízdě utáhnout rozvázanou tkaničku. Na řadě byl opět hromadný špurt s cílem v lehkém stoupání, Jaspera jsem tentokrát udolal z první pozice a double byl na světě. Kupodivu slečna Rosanne jedoucí kdesi za námi jela vlastní časovku s průměrem taktéž okolo 27km/h a opět nás v porovnání časů o nějakých osm sekund porazila. Na dívenku postavy drobné jest to výkon opravdu obdivuhodný.

České výpravě se jinak dařilo velmi. Mimo mých trofejí jsme přivezli ještě dvě juniorská zlata Marka Kadlece (plus jeden jeho mužský bronz), dvě veteránská zlata Ivany Dvořákové a dvě ženská stříbra pro Katku Berouškovou - tam to chce zapracovat ještě v bitvě s muži no...

Celkově hodnotím jedenácti body z osmi a doporučuji všem příští rok vyrazit na výlet do Francie ... sportu zdar!!!