Cestování na koloběžce, I. díl

První díl všemožných cestovatelských koloběžkářských příhod ušlechtilých chlapců z ULTIMA K.LAP TEAM otevírá pravidelný seriál o cestování na stupátku mezi dvěma koly. První díl pojednává o cestě z Krkonoš do Prahy jednoho léta 2001...

 Dne 22.7.2001 se sedm dobrodruhů schází na Slavii aby zavelelo k odjezdu na ultimaci nevídanou. Po strastiplné cestě vlakem vyplněnéí především hraním her hazardních jsme se v 16:30 SEč ocitli ve Víchové a po desetikilometrovém výjezdu následně u Vaška na chatě. Po nezbytné calbě usínáme naposledy pod pevnou střechou. 

Začátek tůry vede zpět do Víchové, což je deset kiláků z kopce. Petr Kamikaze zde začíná svůj den ... Nepoužívaje svých V-Braků končí svou pout nejprve štastně na zádech Pepy Vindušky a podruhé neštastně v lese u silnice. Nakonec však přece jen dosahuje nového speed limitu59,6km/h a spokojen doplnuje zásoby v samoobsluze.

 Po snídani pokračujeme až do Koštálova, kde Josef lohyňa defektuje svoji pneumatiku explozí duše,  a neboť závada nemůže být odstraněna, je nucen se vrátit do Prahy. Naštěstí však zbytek teamu jako zázrakem nachází pneumetiku v Lomnici nad Popelkou a všichni soudruzi se mohou sejít opět v Rovensku pod Troskami. Tomu však ještě předchází další a nejultimátnější pád Kamikazeho, kterému věnuji zvláštní přílohu.

Míříme k rybníku Věžák, kde se koupeme zcela nazí, jak je ostatně zvykem, odpočíváme a relaxujeme. Večer je znamením hospodských radovánek, které jsou vyplněny hrou Kodiak... Zcela nový náboj výletu je na řadě po super nápadu:POPOJEDEM. V deset opouštíme lokál a po lesní cestě za svitu jediné čelovky spějeme k cíli, který se jmenuje Mácháč a je 50km daleko . Po mnoha pádech a hádkách, dnes již legendárních, uleháme zcela vysíleni ve dvě v noci v Bělé pod Bezdězem asi dvacet kilometrů od Mácháče. Noc je to vážně super, zvlášt když celou noc štěká pes a padaj svinstva ze stromů...

Budíme se včas a po snídani zejména pribináčkovité vyjíždíme. Jedinou zastávkou je nám Bezděz, kam vysíláme dvoučlennou expedici. Lesním přibližovacím sjezdem se pak dostáváme až k Mácháči, kde spíme na pláži totálně zdecimováni... Večer již opět čeká alcohol a my neleníme. Pijeme dosyta se dvěma skinheady a okolo jedenácté ideme na diskotéku. Zde se účastníme především turnaje v páce. Hlavní favorit Kamikaze však nakonec bohužel znaven alkoholovými příděly vypadá hned v prvním kole. Postupně tuhneme a odcházíme spát opět na pláž. Lohyňa s Vaškem ještě neodolají přeplavání zátoky po osmi pivech a odměnou je jim hluboký spánek.

Následující den se slovy Kamikazeho:Ty vole mně je špatně, mně je špatně, mně ale neni vůbec dobře!" vyrážíme na zteč. Domů je to asi jen stovka... Sil však již není nazbyt. Valíme střemhlav Kokořínským údolím vstříc Mělníku. Jede se opravdu naplno a není divu, že polovina teamu ve městě abdikuje a nastupuje na vlak. Dobrodruzi Josef Lohyna, Honza Kocáb, Vašek Liška a Honza Rapsa jsou však rozhodnuti dojet domů. Jsme na pokraji sil, ale ve 20:00 se konečně ocitáme u cedule Praha.

Toliko 10 let starý text o naší první výpravě. Fotografie budou následovat. Pro úplnost dodejme, že letos po deseti letech vyrazíme v obdobné sestavě nejspíše znovu....