Nejistý je můj osud spíš...

Po třinácti letech a bezmála jedenácti měsících byl dnes definitivně uzavřen první díl dějin ULTIMY.  Kniha se zavřela okamžikem, kdy nás opustil Pavel Bobek.

Písničky Pavla Bobka nás provázely po celou dobu naši existence, zněly z jukeboxu na kalných hromadách, autorádií na cestách za dobrodružstvím i ze sluchátek třeba při nekonečných stoupáních letošní sté Tour de France. Pan Bobek se během minulých let stal stmelujícím prvkem našeho mančaftu, který kdesi v pozadí hlídal existenci největšího koloběžkového klubu planety.

Písničky Pavla Bobka jsou naštěstí na rozdíl od nás nesmrtelné. Jeho smrt neznamená konec ULTIMY.  Začíná nová etapa našich dějin. Na tu předchozí vzpomínejme v dobrém, neboť bezezbytku o ní platí poslední slova poslední písně z posledního alba Pavla Bobka:

„Smět to zažít ještě jednou,

dřív než opony prach zvednou,

zvlád bych to snáz…“